Middle Mountain Bikers Třebenice
.png)
ZÁVĚR NA LOVOŠI SE SKVĚLOU TEČKOU
MÁME ROK ZA SEBOU. ČEKÁ NÁS UŽ JEN ZHODNOCENÍ A VYHLÁŠENÍ TĚCH NEJLEPŠÍCH.CHVÍLE KLIDU KOLEM SVÁTKŮ A PAK ZASE NANOVO DO KOLOTOČE TRÉNOVÁNÍ A ZÁVODĚNÍ. KREV , POT A SLZY , ALE TAKÉ ENDORFINY , ADRENALIN A SPOUSTA ZÁŽITKŮ , TO JE DŮVOD , PROČ DO TOHO ZNOVU JÍT... D45
Výběh na Lovoš, dalšího z dílů SOLAP Král Středohoří pořádaného Ondrou Pšeničkou a jeho taťkou, z pohledu Adama Jíry.
Když Vratislav a Lucie Baudlerovi z Nadačního fondu Bigmat přišli s nápadem vyběhnout - vyšlápnout 23.listopadu na dominantu brány Českého středohoří Lovoš, sdílel jsem hned jejich nadšení. To se ovšem nedá říct o mamce a taťkovi. Ale jak se blížil den D, jejich obavy a pochyby ustupovaly. Ještě ve čtvrtek taťka po informacích od Džouzefa Čarnýho z MMB Třebenice o blátivém terénu, opět zapochyboval a chtěl si trať trochu usnadnit autem a cestou z druhé strany Lovoše. Probral to z Kraťasem a ten jako správný kapitán MMB zavelel a se sloganem Dakar se nevzdává, výzvu zpečetil. V sobotu po trati a bez úlev!
Sobota 23.11. 14:02 stojím na startu Výběhu a se mnou spousta lidí. Jedni, co mě přišli podpořit a povzbuzovat ,druzí závodit. Po úvodním slovu Ondry a Vráti se šlo na věc. Start. Vyrazil jsem s taťkou a mamkou a koukám, špice. Ty jo, abych to nepřepálil? Ale závod je závod. Taťka s mamkou po chvilce odpadli a tak jsem pelášil dál s Vráťou a Danem. Po prvním zmírnění stoupání, jsme se takticky nechali doběhnout dalšími zkušenými. Byl to můj plán, abych v technické pasáži od louky za zahrádkami do sedla nemusel hledat ideální stopu. V této vyzrálé skupině s Honzou, Vráťou, Rendou, Danem, Tondou, Pepou a taťkou se vedl nelítostný boj s terénem. Byl tak zajímavý, že i zástupci médií se nechali strhnout a zdatně nám sekundovali. Ani jsem se nezpotil, to se teda nedá říct o mých souputnících a byli jsme v sedle. Naše skupina po lehkém vydýchnutí opět zabrala do poslední části výběhu na Lovoš. Férově jsme se střídali na špici a vrchol se rychle blížil. Pár zatáček, trocha funění mých parťáků, makáme, šlapeme a už slyšíme hukot na vrcholu. Poslední zatáčka, koukáme po sobě, najednou někdo zařval ..... Sprint ..... a naše skupina, po všech nástrahách po cestě, vystřelí do cíle. V duchu fair play jsem moc nespurtoval,ukryt uprostřed zkušených. Dokázali jsme to! Vrchol Lovoše. A ani čas nebyl špatný, kluci se nechali hecnout a stlačili ho pod 45 minut. A já uvytržení, jsem tady, s lidmi, kterým není můj osud lhostejný. Po chvilce došla i maminka s tetou, Luckou a dalšími pokořiteli. Krásný den, úžasná atmosféra, radost a výkon.
Chci Vám všem poděkovat za můj další ŠŤASTNÝ OKAMŽIK.
Adam Jíra.
