Ze světa MMB

ŠELA MARATHON

Už po třetí se barvy MMB týmu proháněly hradem Helfštýn u Lipníka nad Bečvou. Původně tak trochu z potřeby odlehčit si z pracovního zápřahu a "vypadnout" , nyní již z touhy zajezdit si MTB tak , jak začínalo - po lesních cestičkách a stezkách s minimem asfaltu a v krásném prostředí. Z krátkých zkušeností vyplynulo jedno - kratší , 49 km trasa je mnohem zábavnější a techničtější...Čili je jasné , že letos padla volba opět na tuto distanci. Vzhledem k tomu , že tým MMB je rozprostřen po celé republice , letos jsem nejel sám , ale také mě podpořil Paolo z prýglu aneb Pavel Došek. Z Brna to má přece jen kousek a počasí slibovalo opravdu krásný bikový zážitek. Logistika byla složitější , páteční přesun s mojí lepší polovičkou poznamenala zácpa na našem tankodromu D1 a tak jsme se v Lipníku vyskytli až v 19. hodin. Nicméně prezentace O.K.  , pak rozbít tábor na louce pod hradem a večeře v Lipníku na náměstí...Vše klapalo , stíhalo se tak akorát a teplo bylo , noc byla klidná :-) , čili vše v nejlepší pohodě. Pavel se svou polovičkou a dvěma kluky vyráželi až v sobotu ráno , což se zdálo být O.K. , když trasa 49 startovala až v 11:30. Nicméně nehody a zácpa trochu napjaly situaci a Pavel to měl na start jen tak , tak . Ale dobře to dopadlo a na start jsme se dostali v pohodě a předstihu. Jelikož ani jeden z nás neměl s sebou duši , páááč přeci nepíchnem , néé... , tak jsem ještě na náměstí před startem zakoupil aspoň jednu,  jako  že si ji popřípadě půjčíme... To bylo myšleno samozřejmě v nadsázce , Pavel je více tempař , já nevím  co , ale tempař tedy néé , čili jsem nečekal , že bychom spolu jeli nějak poblíž... Ale pak nějak řízením osudu po startu jsme se stále drželi na dostřel a dost času jsme strávili spolu v háku a užívali si technických pasáží , přesunů a také technických sjezdů po stezkách a chodníčcích. Počasí exkluzivní a i trochu bláta se našlo , takže po skoro třech hodinách jsme už byli pod hradem a začali stoupat do cíle. Já tradičně ucítil cukání ve stehnu a tak jsem Pavla poslal nahoru samotného , že mám křeč... Tak řekl , že teda jo a dvakrát šlápnul a měl ji taky... :-)   Tak jsme společně vzdychali a kňučeli , že se to možná mohlo zdát někomu podezřelé - dva kluci ze stejného týmu co jedou pořád spolu , vzdychají a šklebí se na sebe...  No nevím ,ale to je holt na každém , co si myslí...   Nakonec ale po 2 hodinách a 51 minutách jsme vjížděli na hradním nádvoří do cíle.  Euforie a uvolnění a naše polovičky v cíli s občerstvením a polibkem byly skvělým zakončením tohohle šeláckýho bikování.   Rezult je tedy jasný , příští rok opět na startu , možná , že už s novým , mladším ořem? Ale uvidíme , život plyne a kam nás to hodí netušíme , nicméně ŠELA Marathon je určitě dost dobrej závod na rozjetí a na to zažít návrat ke kořenům MTB , kde nejde o to být první , ale užít si tu svobodu na kolech v místech , kam by ses pěšky belhal hooodně dlouho...        Jen pro info: Paolo 265.   ,  já 268.    Jo a viděl jsem i Kulhavýho - vypadá úplně jako normální člověk...           Pár fotek pořízených Kawou Ninjou v galerii   ....       D 42