Middle Mountain Bikers Třebenice
Fotogalerie
Úvodní stránka »
Ze světa MMB
09.06.2016
...zpět na všechny novinky
Ze světa MMB
GARDARIDE2016
Po 5 letech - to to letí... se opět parta borců z MMB týmu objevila na cestách a stezkách v okolí italského sportovního a turistického letoviska Lago di Garda. Jak už to tak bývá , z původně asi 12členného ansámblu zbylo 5 statečných , kteří potvrdili účast a vydali se na cestu.Logistika pracovala bezvadně a tak v úterý 31.5. v 5 hodin ráno jsme se dvěma vozidly nabrali směr Itálie.Cesta probíhala bez zádrhelů a tak po 10 hodinách jízdy jsme přesně ve tři odpoledne stáli před kempem Brione v Torbole u jezera.Ubytování super na úrovni a tak složit kola a hurá do sedel!Na uvítanou tradiční výjezd na Lago Tenno.Když už jsme tam byli , tak jsme zkusili cestu popsanou v čuchyho itineráři a sjeli si a sešli - jinak to nešlo... i část nových sjezdíků plných šutrů... krása!To bylo na rozehřátí. Čuchy si přivodil štěnici na dlani a narazil ruku, takže jsme byli klidnější - bude mírnější a nebude bláznit... Večer proběhla obhlídka města a kvality pizzy - velmi dobrá... Druhý den se naše parta vydala na Tremalzzo - klasika.Tady přišel první zádrhel , když se oddělila silná trojka - Čuchy , Pendy a Láďa a my s Macíkem jsme uhnuli trochu jinak z cesty. Dali jsme tak neplánovaně jeden super sjezd v protisměru a učili se zase tlačit a nosit kola vzhůru do kopců...Když jsme se dostali do míst , kde se už dalo zase jet , v jedné vteřině se u nás objevila ztracená skupina a byly jsme zase komplet - to fakt nevymyslíš... Po dvou hodinách a každý v jiné části se takhle natrefit - to je neuvěřitelné... Ale stalo se a tak hurá nahoru. Cesta vzhůru se ponořila do mlhy a šedi a tak jsme stoupali a stoupali až jsme vystoupali a mohli si gratulovat ke zdolání... Otočili jsme se a švihem dolů... No a tady se ukázalo , že na Gardě není dobré jet moc přes vint. Švihal jsem to za Marcelem a užíval si agresivní jízdy , když v tom jsem procvakl zadní duši... No nic, dám rezervní a za tři minuty už jsem to zase švihal dolů. Asi po 300 metrech ale ta samá chyba a to už bylo vážnější... Já jediný s 26 palcovýma kolama jsem musel improvizovat a narvat do kola Pendyho 29kovou duši...Díky... To už jsem jel opravdu pomalu a obezřetně , jít to dolu by asi nebylo nic pěknýho a hrozilo nám , že zmokneme... Ale dali jsme si pěkný sjezdíky i ten pověstný láďův , kde prohlásil cosi o tom že "se to přeci ničí!?..." a pelášili dolů do kempu. Já zjistil , že jsem procvakl i tu půjčenou duši a tak za častého dofukování jsem dojel a počítal , kolik to vlastně mám s sebou fleků na lepení...Stačilo to přesně akorát...Třetí den jsme tým rozumně rozdělili na A a B družstvo s tím , že já s Marcelem jsme si dali klasiku na Monte Velo a kucí z áčka se vydali zdolat Nino Pernici. Nám se zadařilo s Marcelem projet kozí stezku určenou jen pro pěší a zakončenou super sjezdem. A tým zmoknul , ale také si to užili dosyta.Čtvrtý den byl odpočinkový a vydali jsme se do Arca a okolí. Projeli jsme nějaký nový zajímavý trasy a i něco nastoupali a večer jsme byli jen lehce unavení. To bylo pro Čuchyho málo a tak si večer nasadil sandále a vydal se pěšky na "krátkou" procházku do skal... Když nám po třech hodinách posílal SMS , že se trochu spletl a přijde později , netušili jsme , co ve skutečnosti podnikl. Při našem návratu do kempu se najednou objevil vedle nás a vrávoravým krokem s rozedranými patami a dosti unaveným výrazem sděloval zážitky z trasy...Opět posunul naše představy o další level , když jsme zjistili , že si dal feratu s žebříky a lany , která je těžká i s vybavením a helmou , kdežto on si to dal jen v sandálkách a téměř v noci... Kromě toho se dostal až někam k mrakům a cestou dolů stlačil chodecký rekord na jedné z tras... Prostě Čuchy... Sobota byla vyhlášená , jako královská etapa a tak Altissimo byla jasná volba... Tým chrtů zůstal ve dvojici a Pendy se správně a chytře zařadil mezi mě a Marcela. Stoupali jsme v poměrně dobrém počasí a pěkně ukrajovali metry. 16% stoupání nás už ani nepřekvapovala a tak jsme za pár hodin už stoupali v mracích. Teplota pomalu klesala a na řadu přišlo oblékání...Když jsme dorazili k chatě pod Altissimem , už to vypadalo všelijak. No ale dali jsme se do toho a vyrazili na poslední úsek v terénu.Jenže po několika minutách ukázaly hory , že to není žádná prdel a začalo pršet... 8 stupňů a malé kroupy nám daly stopku pro zdolání vrcholu...Klucí z A týmu to dali dříve a tak si užívali stejné počasí nahoře. Jak to sjeli , aniž by zmrzli , mi není jasné...My jsme se rozhodli po necelé hodině, že to sešviháme do teplejších výšek a dali jsme si jeden z našich nejnáročnějších sjezdů - šlo o přežití...Dobře to dopadlo , nikdo nepadl a dole jsme se mohli už smát , ale tentokrát šlo už opravdu do tuhého...Chytit nás tahle slota na půl cestě k vrcholu nevím , jak by to dopadlo...Ale konec dobrý , všechno dobré a tak jsme se s A týmem shledali na cyklostezce cestou zpátky a vraceli jsme se tedy společně a celí...A o to jde především...A závěr? Skvělé , náročné , prostě Garda... D 42
...zpět na všechny novinky
